Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem se stal křesťanem

Člověk se nestává křesťanem tím, že chodí do kostela nebo že vyznává křesťanské hodnoty. Ani tím, že se narodí do křesťanské rodiny. Já jsem se narodil do rodiny, kde jsem odmalička slyšel o Bohu. Máma mě a bráchu učila modlit se a vodila nás do nedělní školy. Tam jsem každý týden slyšel o tom jak v nebi bude jednou krásně, a že pokud tam chceme být s Pánem Ježíšem, tak mu to musíme říct. Musíme Jej poprosit o odpuštění hříchů a o to, aby vládl v našem srdci. Nechtěl jsem jít do pekla, chtěl jsem být jednou v nebi, a tak jsem se rozhodl toto učení svou dětskou vírou přijmout a modlitbě jsem Pána Ježíše prosil, aby vstoupil do mého srdce.

Pramálo jsem však v té době věděl o hříchu. Pod tímto pojmem jsem si představoval akorát to, že nemám mluvit sprostě, nezlobit a mám se chovat slušně. Až když jsem trochu povyrostl a dostal se do puberty, začal jsem poznávat co všechno je vlastně hřích, jak snadno může člověk podlehnout pokušení a dostat se do otroctví hříchu. Tehdy jsem si opravdově uvědomil, že jsem mizerný hříšný člověk a že potřebuji pomoc. Navenek jsem nejspíš pořád vypadal jako ten hodný slušný „synek“, ale před Bohem tomu tak nebylo. Měl jsem velký strach z toho, že kvůli svým hříchům jednou nejspíš skončím v pekle.

Jako kdybych zapomněl na to, že jsem již jednou Boha o „občanství“ v nebi prosil. Každý den jsem se modlil, aby mi Bůh odpustil, očistil od hříchu, a přijal za své dítě, které s ním jednou bude v nebi, ale pořád jsem žil v pochybnostech a neuměl jsem uvěřit, že mi Bůh opravdu odpustil. V Bibli, v listu Římanům 10;9 se píše.:Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Tohle byla příčina mých pochybností. Vždycky jsem se za své spasení modlil sám a nikomu jsem o tom neřekl –nevyznal jsem před nikým Ježíše jako svého Pána. Neměl jsem na to svědka, který by mi ve chvílích pochybností mé obrácení potvrdil. Ďábel toho výborně využíval k zasévání strachu a sklíčenosti do mého srdce. S tímto strachem jsem bojoval hodně dlouho. Až ve svých 18-ti letech jsem konečně sebral odvahu a zašel jsem za jedním člověkem, kterému jsem se s tímto problémem svěřil a požádal jej o pomoc. I tento způsob je popsán v Bibli v listu Jakuba 5;16: Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Společně jsme se modlili. Znovu jsem prosil Boha o odpuštění, vyznal jsem se Mu ze svých hříchů (i před svědkem) a nabyl jsem jistoty spasení. Neumím s určitostí říci, kdy jsem se stal křesťanem. I ve svém dětském věku jsem to myslel upřímně, ale o deset či více let, když jsem poznal opravdově svou hříšnost, jsem potřeboval své dětské vyznání potvrdit a ujistit se v něm. Celý křesťanův život je neustálý proces poznávání Boha. Pořád se máme čemu učit. I po svém osmnáctém roku života jsem bojoval s pokušením, upadal jsem do hříchu, ale náš Pán Ježíš Kristus je natolik milostivý, že těm, kteří svých zlých činů opravdu litují, hříchy odpouští a dává sílu žít Jemu milým životem.

Člověk není schopen ze své vlastní síly a vůle žít čistým životem. Bůh však dává v Bibli  poznávat způsoby jak bojovat o čistý život a jak vítězit nad hříchem. Dává to poznávat i mě  a mohu zažívat vítězství. Pokud opravdu chceme změnit svůj život k lepšímu, musíme se vydat do rukou Boha a podřídit se Jeho vůli. Nemusíme se bát, že by nás chtěl o něco okrást. On má s námi ty nejlepší úmysly, jsme Jeho děti a On náš Otec. On ví co je pro náš život dobré a v pravý čas nám to dá (Matouš 6;32  Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.) Chce, abychom Jej milovali, následovali a důvěřovali Mu. Tomu se v každodenním životě učím já a přeji to i vám.

 

Lukáš Szromek